Vlasy, jak lví hříva v celé své kráse poletují.
Svou omamnou vůní a zářivou barvou pohled upoutají.
Svobodně a hravě na hlavě hrdě poskakují.
Při tanci se do všech stran rozlétají.
Oči, jak studánky, jež hloubkou svou ostatní přivábí.
Barvu mění podle světla, jako brýle, jenž je zdobí, a dnem i nocí stále září.
Slzy, smích i rozhořčení v sobě ukrýt umí,
avšak pohledem svým lásku a něhu zširoka rozsévají.
Rty, jejichž červeň, jak letní jahody zrají.
Slůvka občas jak oheň draka vychrlí.
Svým jemným dotykem své blízké líbají
a přátelé podporující útěchou pohladí.
Ňadra, v nichž srdce buší a lásku rozdávají.
Měkké polštářky mé ženství podtrhují.
Mužům potěchu a obdiv vzbuzují.
Pláč dítěte v sobě svou péčí utiší.
Bříško kulaté, jenž v sobě kdysi nový život ukrývalo.
Nenasytně hltající potravu těla i duše.
Teplo v něm se line jako řeka do moře
a uschovává vzpomínky slastné i hoře.
Nohy, jak dva kmeny, co drží tělo pevně nad sebou.
Tíhu celého těla na sobě bez přestání nesou.
Přes všechny živly a povrchy jejich kroky vedou.
Cesty minulé i budoucí s novou sílou přítomnosti minou.