Chuť a vůně svobody

Svoboda je kráska plachá, svými vlásky jemně šimrá.

Projde letmo bez všimnutí, avšak oči nezamhouří.

Kráčí lehce jako pírko, které vzduchem letí

jemně vyzve kolemjdoucí, aby ruku stáhli.

Zachytí ji jeden z mála a svou trofej uloží si,

tam kde tepe jeho život a tělo se mu chvěje písní.

Kdykoliv se zaposlouchá do rytmů té víly krásné,

Zapomene na příkoří a vše se stává jasné.

Kdo je ona Bohyně?

Kterou střežit musíme?

Kudy chodí, kde ji hledat?

Jakpak chutná, kdo k ní voní?

Je snad broskví, jejíž šťáva rozpustí se v ústech?

Nebo voní ranní rosou, která stéká po květech?

Chutná jako červeň z jahod, která rtíky obarví?

Či se táhne jako závin se svými ukrytými poklady?

Voní jako babička, co svá moudra rozdává,

Pečlivě je střeží v srdci a s rozvahou je předává.

Něco schová do pytlíčku vonící po levanduli,

Jiné zase ukryje si, kam mohou jen vyvolení.

Je to koktejl, co si smíchá

všechny chutě světa?

Nebo musí barman zkoušet,

dokud sladkost nevychytá?

Patří tam i hořká pachuť, která jako jedem jest,

nebo stačí přidat kapku pro vyvážený účinek?

Vznikne likér plný barvy od cedrové po rudou,

chutě se v ní prolínají a činí jí nesmrtelnou.

Svoboda je kořením, bez něhož se žíti nedá.

Nesmí chybět, nesmí dojít ani svléct ji do naha. 

Musíme ji chránit, střežit jako šafrán vzácný,

Kdyby došla, podělit se a přizvat mezi námi.

Ať si roste do všech strání volně jako kvítí,

Divoce a v plodné půdě jako plody lesní.

Ať je k mání pro každého, kdo ji srdcem přijme

nechť svou náruč otevře si a obejme ji pevně.