Chcete být první, kdo se dozví o právě vydané e-sbírce „Poznej mě slovy“? Zapište se ZDE na listinu, ať vám má premiéra neuteče.

Poslední zpověď

Je zajímavé, jak si člověk na sklonku života potřebuje dát věci dohromady, aby se připravil na svou další cestu v úplné, až panenské, čistotě. Věděla, že až se studenti dozvědí její pravdu, tak většina z nich na ni bude hledět s otevřenou pusou se směsicí pohrdání, zloby, nepochopení a potřeby soudu. Ano, kolikrát si potvrdila, že lidé moc rádi soudí a dělají své závěry, jako by přesně věděli, co prožíval ten druhý a proč se tak zachoval. Tak snadné to bývá…jeden řekne něco kontroverzního nebo nelíbivého a ten druhý okamžitě přispěchá s rozsáhlou osobnostní analýzou.

Ach, pomyslela si nahlas: „Je tak snadné být souzen a soudit ostatní, když neznáme své životní příběhy…Řekni mi ten svůj a tím i kdo (skutečně) jsi…“. Odhodlala se vpustit do tajů své zapečetěné kapitoly cizí lidi. Někdy bývá přece jen snazší odhalit svá tajemství úplně neznámým osobám, kdy vlastně vůbec nezáleží na tom, co si budou myslet. Ona ví své a kdo nekráčel v jejích botách a vůbec tu ohavnou dobu nezažil, kdy následující den nenabízel jistoty, ba naopak prohluboval zoufalství a bezmoc, tak nemůže, nedokáže pochopit.

 Krátce po poledni jí pečovatelka dopravila na místo určení. Vše bylo již nachystané a studenti se pomalu začali scházet ve velkém přednáškovém sále. Připadala si tak malinká v tom svém kolečkovém křesle, když zvedala hlavu, aby si prohlédla kupoli budovy a následně sjížděla pohledy přibývajících mladých lidí, kteří zaplnili celý prostor. Tolik zraků upřených na ní, plni očekávání a vzrušení.

Pousmála se nad tou pozorností a matně zavzpomínala, kdy naposledy měla na sobě upřené oči tolika obdivovatelů jen svou pouhou přítomností. Kdysi opravdu stačilo, aby prošla…beze slov a zbytečných gest…. Takovou moc měla, že sílou své ženské energie uměla učarovat ostatní. Dar či prokletí? Jedno je jasné…nejedenkrát si tím zachránila život.

 Její tiché myšlenky přerušil hlas pedagožky.

„Vážené studentky a studenti. Jsem velmi potěšena vaší účastí a že jsme se tu sešli v tak hojném počtu. Je mi ctí uvítat vzácného hosta, paní Gretu. Nepřála si uvést celé své pravé jméno a věřím, že tento fakt nijak neubere na intenzitě jejího příběhu. Dotazy, prosím, pokládejte až po skončení. Máte ještě nějaké otázky, než začneme?“.

„Ne? Tak dobře. Můžeme se tedy do toho pustit…Paní Greto, předávám slovo.“, zakončila svůj úvod magistra Kroulová.

„Dobrý den a moc vám všem děkuji, že jste se rozhodli věnovat mi část svého drahocenného času. Nebudu to natahovat a hned se tedy pustím do vyprávění…Psal se rok 1942 a světovými dějinami otřásala válka, i když tehda jsem byla mladá 20letá dívka a moc mi dopad toho všeho nedocházel. Čerstvě jsem se sestěhovala se svým přítelem do menšího činžovního domu. Měl pět pater a my bydleli v tom posledním, hned naproti výtahu. Na každém patře byly tři další byty. Ani nevím, jak byly velké. My měli garsonku, což nám jako zamilovanému páru bohatě stačilo…“, odkašlala si a na okamžik odmlčela.

„Ale asi vás popis našeho hnízda lásky nezajímá…“, usmála se.  

„Vedle byly ještě dva podobné činžovní domy a jeden z nich sloužil jako kasárna pro německé vojáky. Byli to mladí kluci, kteří se rádi otočili za pěknou dívkou a sem tam zaflirtovali. Byla jsem ve věku, kdy láska a její hrátky ke mně promlouvaly víc, než střílení a zatýkání…Užívala jsem si mládí a dokud nezatkli mého snoubence, tak jsem žila ve svém světě. Ano, nebyli jsme sezdaní, ale tam v tom domě to nikdo neřešil. Každý si žil tak nějak sám a o sobě jsme moc nevěděli. Zvláštní, že…Mikrosvět sám o sobě…“, až teď jí došlo, jak to poprvé vyslovuje nahlas, že je sama udivená, jak izolovaně od vnějšího dění tam všichni žili…

Že by lhostejnost? Nebo nezájem? Či pudový strach nepídit se po ničem, co by mohlo něčí existenci ohrozit? Sama teď neví, jak to měla. Upila vodu, nadechla se a pokračovala dál.

„S mužem jsme si užívali krásné milenecké chvilky…“, prohlédla si sál, zda nezahlédne sklopené zraky studu či rudnoucí tváře přísedících, ale místo toho se potkala se zaujatými pohledy hledící přímo do jejich očí.

„Byly dny, kdy jsme sotva vycházeli ven a oddávali se vzájemnému chtíči a smyslovým radostem. Občas k nám přišli hosté, jeho kamarádi z práce, ale vesměs jsme byli sami. Jednoho dne, když jsme se vraceli z nějaké zábavy spolu s dvěma dalšími páry, čekali tři muži před výtahem. Nikdy předtím jsem je neviděla a ani v ulicích jsem si nevšimla podobných uniforem. Abych byla upřímná, tak mi Němci celkem splývali a nevěnovala jsem jim větší pozornost. Tihle byli přece jen jiní…Ty jejich kabáty, klobouk, pohled… ‚Gestapo‘, špitl můj přítel a prudce se otočil dopředu. Zezadu, ale tak aby to nebylo vidět, mi sevřel ruku a pevně držel. Výtah byl průhledný, takže jak jsme stoupali výš, bylo zřetelné, že ty tři postavy nepřišly na přátelskou návštěvu.

Pokračování si můžete přečíst v chystané e-sbírce povídek „Poznej mě slovy“, která již brzy bude k zakoupení zde na těchto webových stránkách. Chcete vědět o ní jako první? Stačí se registrovat ZDE.

Můj projekt se zaměřuje na příběhy, jež píše sám život a já, jako jeho pozorovatelka a průzkumnice, je zaznamenávám do povídek, které jsou zčásti smyšlené a zčásti inspirované mými zkušenostmi. Mé postavy v příbězích prožívají své snáze i nesnáze naplno, stejně jako jejich autorka. Vkládám do nich svou duši, své prožívání a část mého já. Hraji si se slovy a písmenky tak, aby z nich vznikl příběh, jež může sloužit ostatním čtenářům jako inspirace. Nebojím se otevírat různé třinácté komnaty a odhalovat bohatou škálu témat. Mé heslo je žít naPLNO navzdory, nebo díky, všem možným překážkám. Jsem s(e)pisovatelka příběhů ze života a mentorka. Kromě povídek, do kterých se můžete začíst zde na mých stránkách, jsem pro vás vytvořila kartičky s další inspirací, které si můžete ZDARMA stáhnout ZDE >>. Nadšenci pro písmo se mohou díky mému e-booku pustit do díla a rozehrát partii se slovy.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.