Rodinné tajemství Smrkových

Po prvotním šoku, překvapení a směsi všech možných emocí a pocitů se všechny tři uvelebily na gauč a s již větším klidem se vrátily k jednotlivým bodům. Mimo jiné se Alena s Lenkou dozvěděly, že bez jejich vědomí proběhl rozvod obou rodičů a svěření do péče matky, neboť otec se jich vzdal. Prostě jen tak… jako by nikdy žádné dcery neměl. Tahle informace se špatně poslouchala a skousnout ji byl pěkně tvrdý oříšek. Jak může otec zapřít vlastní dcery? Prý vždy toužil po synovi, kterého mu první žena nebyla schopna dát, jako by to bylo pouze v její moci. Už když byla těhotná s Lenkou a zjistili, že se jim opět narodí dcera, tak navázal vztah s tou druhou.

Té dívce bylo něco málo přes dvacet a Oldřich jí naprosto podlehl. Splňovala ideál jeho představ. Štíhlá, vysoká blondýna se zelenýma očima, které se měnily dle ročních období a denního světla. V jasné záři se jí oči zabarvily do zelené smaragdové barvy a házely nejrůznější odlesky jako ten vzácný drahokam. V chladnějším světle změnily svůj odstín na modrou a připomínaly pomněnky, které zrovna vyrašily na louce. Kdo se do Renatiných očí zahleděl, byl ztracen. A to se přihodilo Oldřichovi. Ze dne na den zapomněl, že má doma ženu v očekávání a dceru, pro niž byl velkým vzorem a hrdinou. V pravidelných intervalech trávil čas na vymyšlených služebních cestách. Až po delší době matka Aleny a posléze i Lenky zjistila, že dotyčná slečna tlačila na rozvod. Netušila, nebo spíš si tu variantu nechtěla připustit, že by důvodem jejich paralelního vztahu mohlo být nemanželské dítě.

Už tehdy začaly matčiny zdravotní potíže, kterým nevěnovala pozornost, protože musela uživit sebe, své dvě malé dcery a neměla čas zabývat se sama sebou. Sousedky vypomáhaly, jak se dalo, ale hlavní odpovědnost byla na ní. Pracovala v knihovně, kam si občas vodila malou Lenku s Alenou a v nevelké kanceláři jim upravila prostor tak, aby měly místo na hraní a zároveň i ona měla svou pracovní část. Nejprve se ozvala záda z věčného přenášení dcer, knih a štosů papírů, na které usedal prach a které čekaly celou věčnost na roztřídění. Šárka je schválně neschovala do šuplíků, aby je měla stále na očích, což jí mělo připomenout neodkladnost nudného úkolu.

K bolesti zad se přidala celková únava, za kterou mohla chudokrevnost. Nedostatek železa a malý počet červených krvinek prý značí ztrátu životní energie a radosti ze života. Šárka však nabyla dojmu, že si uměla užívat života, a i přes různé překážky dokázala sobě a dcerám zajistit bezstarostné chvíle smíchu, dobré nálady či hravosti. Úsměv na tváři jí ztuhl pouze při pomyšlení na Oldřicha, v ten okamžik se jí srdce prudce rozbušilo a v žaludku cítila, jak se jí vaří žluč. Párkrát měla žlučníkový záchvat, ale pokaždé ho přechodila a ze své vnitřní zloby a zuřivosti obviňovala pouze svého bývalého manžela. Bylo to pár dnů po Velikonocích, kdy si napustila teplou vanu, již až po okraj naplnila voňavou pěnou, a při umývání horní části těla narazila na malý hrbolek nad pravým prsem.

Pokračování příběhu si můžete dočíst ve sbírce povídek „Poznej mě slovy“. Nemusíte pro ni chodit daleko, stačí si vybrat ZDE.