Chcete být první, kdo se dozví o právě vydané e-sbírce „Poznej mě slovy“? Zapište se ZDE na listinu, ať vám má premiéra neuteče.

Petra Rohovská - povídky

Rodinné tajemství Smrkových

Po prvotním šoku, překvapení a směsi všech možných emocí a pocitů, se všechny tři uvelebily na gauč a již s větším klidem vrátily k jednotlivým bodům. Mimo jiné se Alena s Lenkou dozvěděly, že bez jejich vědomí proběhl rozvod obou rodičů a svěření do péče matky, neboť otec se jich vzdal. Prostě jen tak…jako by nikdy žádné dcery neměl. Tahle informace se špatně poslouchala a skousnout ji byl pěkně tvrdý oříšek. Jak může otec zapřít vlastní dcery? Prý vždy toužil po synovi, kterého mu první žena nebyla schopna dát, jako by to bylo pouze v její moci. Už když byla těhotná s Lenkou a zjistili, že se jim opět narodí dcera, tak navázal vztah s tou druhou.

Té dívce bylo něco málo přes dvacet a Oldřich jí naprosto podlehl. Splňovala ideál jeho představ. Štíhlá, vysoká blondýna se zelenýma očima, které se měnily dle ročních období a denního světla. V jasné záři se jí oči zabarvily do jasné zelené smaragdové barvy, jež házely nejrůznější odlesky jako ten vzácný drahokam. V chladnějším světle změnily svůj odstín na modrou a připomínaly pomněnky, které zrovna vyrašily na louce. Kdo se do Renatiných očích zahleděl, byl ztracen.

A to se přihodilo Oldřichovi. Ze dne na den zapomněl, že má doma ženu v očekávání a dceru, pro niž byl velkým vzorem a hrdinou. V pravidelných intervalech trávil čas na vymyšlených služebních cestách. Až po delší době zjistila matka Aleny a posléze i Lenky, že dotyčná slečna tlačila na rozvod. Netušila, nebo spíš si tu variantu nechtěla připustit, že by důvodem jejich paralelního vztahu mohlo být nemanželské dítě.

Už tehdy začaly matčiny zdravotní potíže, kterým nevěnovala pozornost, protože musela uživit sebe, své dvě malé dcery a neměla čas zabývat se sama sebou. Sousedky vypomáhaly, jak se dalo, ale hlavní odpovědnost byla na ní. Pracovala v knihovně, kam si občas vodila malou Lenku s Alenou a v nevelké kanceláři jim upravila prostor tak, aby měly místo na hraní a zároveň i ona měla svou pracovní část. Nejprve se ozvaly záda z věčného přenášení dcer, knih a štosů papírů, na které usedal prach a které čekaly celou věčnost na roztřídění. Šárka je schválně neschovala do šuplíků, aby je měla stále na očích, což jí mělo připomenout neodkladnost nudného úkolu.

K bolesti zad se přidala celková únava, za kterou mohla chudokrevnost. Nedostatek železa a malý počet červených krvinek prý značí ztrátu životní energie a radosti ze života. Šárka však nabrala dojmu, že si uměla užívat života, a i přes různé překážky dokázala sobě a dcerám zajistit bezstarostné chvíle smíchu, dobré nálady či hravosti. Úsměv na tváři jí ztuhl pouze při pomyšlení na Oldřicha a v ten okamžik se jí srdce prudce rozbušilo a v žaludku cítila, jak se jí vaří žluč. Párkrát měla žlučníkový záchvat, ale pokaždé ho přechodila a ze své vnitřní zloby a zuřivosti obviňovala pouze svého bývalého manžela. Bylo to pár dnů po Velikonocích, kdy si napustila teplou vanu, jež až po okraj naplnila voňavou pěnou a při umývání horní části těla narazila na malý hrbolek nad pravým prsem.

Po prvotním šoku, překvapení a směsi všech možných emocí a pocitů, se všechny tři uvelebily na gauč a již s větším klidem vrátily k jednotlivým bodům. Mimo jiné se Alena s Lenkou dozvěděly, že bez jejich vědomí proběhl rozvod obou rodičů a svěření do péče matky, neboť otec se jich vzdal. Prostě jen tak…jako by nikdy žádné dcery neměl. Tahle informace se špatně poslouchala a skousnout ji byl pěkně tvrdý oříšek. Jak může otec zapřít vlastní dcery? Prý vždy toužil po synovi, kterého mu první žena nebyla schopna dát, jako by to bylo pouze v její moci. Už když byla těhotná s Lenkou a zjistili, že se jim opět narodí dcera, tak navázal vztah s tou druhou.

Té dívce bylo něco málo přes dvacet a Oldřich jí naprosto podlehl. Splňovala ideál jeho představ. Štíhlá, vysoká blondýna se zelenýma očima, které se měnily dle ročních období a denního světla. V jasné záři se jí oči zabarvily do jasné zelené smaragdové barvy, jež házely nejrůznější odlesky jako ten vzácný drahokam. V chladnějším světle změnily svůj odstín na modrou a připomínaly pomněnky, které zrovna vyrašily na louce. Kdo se do Renatiných očích zahleděl, byl ztracen. A to se přihodilo Oldřichovi. Ze dne na den zapomněl, že má doma ženu v očekávání a dceru, pro niž byl velkým vzorem a hrdinou. V pravidelných intervalech trávil čas na vymyšlených služebních cestách. Až po delší době zjistila matka Aleny a posléze i Lenky, že dotyčná slečna tlačila na rozvod. Netušila, nebo spíš si tu variantu nechtěla připustit, že by důvodem jejich paralelního vztahu mohlo být nemanželské dítě.

Už tehdy začaly matčiny zdravotní potíže, kterým nevěnovala pozornost, protože musela uživit sebe, své dvě malé dcery a neměla čas zabývat se sama sebou. Sousedky vypomáhaly, jak se dalo, ale hlavní odpovědnost byla na ní. Pracovala v knihovně, kam si občas vodila malou Lenku s Alenou a v nevelké kanceláři jim upravila prostor tak, aby měly místo na hraní a zároveň i ona měla svou pracovní část. Nejprve se ozvaly záda z věčného přenášení dcer, knih a štosů papírů, na které usedal prach a které čekaly celou věčnost na roztřídění. Šárka je schválně neschovala do šuplíků, aby je měla stále na očích, což jí mělo připomenout neodkladnost nudného úkolu.

K bolesti zad se přidala celková únava, za kterou mohla chudokrevnost. Nedostatek železa a malý počet červených krvinek prý značí ztrátu životní energie a radosti ze života. Šárka však nabrala dojmu, že si uměla užívat života, a i přes různé překážky dokázala sobě a dcerám zajistit bezstarostné chvíle smíchu, dobré nálady či hravosti. Úsměv na tváři jí ztuhl pouze při pomyšlení na Oldřicha a v ten okamžik se jí srdce prudce rozbušilo a v žaludku cítila, jak se jí vaří žluč. Párkrát měla žlučníkový záchvat, ale pokaždé ho přechodila a ze své vnitřní zloby a zuřivosti obviňovala pouze svého bývalého manžela. Bylo to pár dnů po Velikonocích, kdy si napustila teplou vanu, jež až po okraj naplnila voňavou pěnou a při umývání horní části těla narazila na malý hrbolek nad pravým prsem.

Pokračování si můžete přečíst v chystané e-sbírce povídek „Poznej mě slovy“, která již brzy bude k zakoupení zde na těchto webových stránkách. Chcete vědět o ní jako první? Stačí se registrovat ZDE.

Můj projekt se zaměřuje na příběhy, jež píše sám život a já, jako jeho pozorovatelka a průzkumnice, je zaznamenávám do povídek, které jsou zčásti smyšlené a zčásti inspirované mými zkušenostmi. Mé postavy v příbězích prožívají své snáze i nesnáze naplno, stejně jako jejich autorka. Vkládám do nich svou duši, své prožívání a část mého já. Hraji si se slovy a písmenky tak, aby z nich vznikl příběh, jež může sloužit ostatním čtenářům jako inspirace. Nebojím se otevírat různé třinácté komnaty a odhalovat bohatou škálu témat. Mé heslo je žít naPLNO navzdory, nebo díky, všem možným překážkám. Jsem s(e)pisovatelka příběhů ze života a mentorka. Kromě povídek, do kterých se můžete začíst zde na mých stránkách, jsem pro vás vytvořila kartičky s další inspirací, které si můžete ZDARMA stáhnout ZDE >>. Nadšenci pro písmo se mohou díky mému e-booku pustit do díla a rozehrát partii se slovy.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.