Byla jsem však mladá, nezkušená a plná nejistot a bázně. Copak jsem mohla říct, co k Tobě cítím? Zahanbit naše přátelství, které pro mě znamenalo mnoho… mnohem víc, než jsi tehdy dokázala vytušit. Možná jsi vnímala mírné náznaky, jemné doteky mých rukou, mé oči, jakým způsobem si Tě prohlížely… I teď po těch letech se mi klepou ruce a srdce v mé hrudi skáče tak vysoko, jako by každou chvílí mělo vyklouznout ven.
Já vlastně ani nevěděla, co přesně se děje. Nikdy jsem tak silnou touhu a přitažlivost k nikomu necítila, nikdy jsem lásku, tu opravdickou, nepoznala. Jenže tenkrát se o tom nemluvilo, stále bylo tabu svěřit se, že jsem na holky. Potají jsem poslouchala skladbu „Une femme avec une femme“ od Mecano a souzněla se slovy, která vyznávala lásku dvou žen a vyjadřovala i mé vlastní pocity.
Nebyl nikdo, komu bych řekla: „Miluju ji.“ Přesto vím, jak moc by se mi ulevilo, a i Ty bys pochopila, proč jsem se zachovala tak zbaběle. Ano, bála jsem se strašně moc, a tak jsem raději zmizela, odešla bez rozloučení se svým studem a rozpaky. Dnes už vím, že jsem svým pocitům měla čelit a přijmout je místo boje, který jsem vedla dalších pár let.
Jak velkou radost jsem měla, když jsme se obě zapsaly do školního dramaťáku. Jednou týdně jsem s Tebou trávila krásné tři hodiny, kdy jsem v rámci hry mohla předstírat, že jsem někdo jiný. Díky roli, která to vyžadovala, jsem byla v Tvé blízkosti, dotýkala se Tě, držela Tě za ruku a mohla Ti být bok po boku. Tělo se mi chvělo a uvnitř se spustila prudká bouře, kde se blesky a hromy přetahovaly o první místo. Kam se na tu svou hrabal Shakespeare! Navenek jsem nic neukázala a z mé tváře by žádnou nejistotu nevyčetl ani ten největší odborník. Stala jsem se přeborníkem v přetvářce a své postavy „Hádej, kdo nejsem“ se zhostila tak bravurně, že bych za ni mohla získat sošku Oscara.
Stýkaly jsme se i mimo školu a být v Tvé přítomnosti bylo jako za odměnu. Vše se pak najednou změnilo, když ses zamilovala Ty sama. Do něj, mého soka. A já měla najednou potvrzeno, že vítězem Tvého srdce nikdy nebudu… Žárlila jsem na něj a nechtěla se o něm bavit. Trápilo mě poslouchat, jaké to je, cítit na rtech jeho polibky, vnímat jeho zrychlující se dech při intimních dotecích, cítit stoupající napětí a pomalu splynout v jednotu. Tohle vše jsem chtěla zažívat JÁ! S Tebou! On se stal naší propastí, která se den ode dne zvětšovala a já do ní padala čím dál větší rychlostí. Nešlo to zastavit, a proto jsem musela utéct.
Pokračování příběhu si můžete dočíst ve sbírce povídek „Poznej mě slovy“. Nemusíte pro ni chodit daleko, stačí si vybrat ZDE.