Chcete být první, kdo se dozví o právě vydané e-sbírce „Poznej mě slovy“? Zapište se ZDE na listinu, ať vám má premiéra neuteče.

Postřehy ze života zahalené do příběhů

život je příběh
Petra Rohovská - povídky
21.9. 2021

Rodinné tajemství Smrkových

Po prvotním šoku, překvapení a směsi všech možných emocí a pocitů, se všechny tři uvelebily na gauč a již s větším klidem vrátily k jednotlivým bodům. Mimo jiné se Alena s Lenkou dozvěděly, že bez jejich vědomí proběhl rozvod obou rodičů a svěření do péče matky, neboť otec se jich vzdal. Prostě jen tak…jako by nikdy žádné dcery neměl. Tahle informace se špatně poslouchala...

Petra Rohovská - povídky
21.9. 2021

Řekněte, jak voní déšť?

Vyšla ven…najednou začaly tančit stromy…melodie větru nabírala na síle a tanečníci v černém hbitě zabírali celý nebeský parket. Jejich hlasité dupání a klepání tvrdých podrážek byly ozvěnou na zatemněné obloze…Deštivé a bouřlivé flamenco si vzalo všechnu pozornost. Už dlouho něco tak magického nezažila. Seděla na terase, nasávala čistý mokrý vzduch a sledovala větve opodál stojícího stromu, které se nakláněly ze strany na stranu jako...

21.9. 2021

Poslední zpověď

Je zajímavé, jak si člověk na sklonku života potřebuje dát věci dohromady, aby se připravil na svou další cestu v úplné, až panenské, čistotě. Věděla, že až se studenti dozvědí její pravdu, tak většina z nich na ni bude hledět s otevřenou pusou se směsicí pohrdání, zloby, nepochopení a potřeby soudu. Ano, kolikrát si potvrdila, že lidé moc rádi soudí a dělají své...

Petra Rohovská - povídky
21.9. 2021

Když touha nestačí

Touha vždy nestačí a jsou věci, které nejdou uspěchat, ať se člověk snaží sebevíc a dělá pro to maximum, jak výkonný sportovec při každém tréninku s vidinou získat zlato na Olympijských hrách. Početí ale závod není… Inu ne vždy jsou naše touhy naplněny a mnohdy musíme čelit různým zkouškám, než dospějeme k přijetí toho, že to tak má být. Úkol se...

Petra Rohovská - povídky
21.9. 2021

Hlas srdce v horách

Alice si už ani nevzpomínala, kdy se naposledy rozběhla do strání a vstříc hrbolkům skalnaté krajiny. Kdy se naplno odevzdala šumu větru a nechala se jím pohupovat až ji odvál na nečekaný výlet. Kdy se jen tak myšlenkami zapomněla a nechala se svobodně vést bez plánů a přísné agendy dne. Kdy se jí poštěstilo ztratit pojem o čase a krásně splynout s přítomností jako...

21.9. 2021

Dopis, který jsem nikdy nedostala

Byla jsem však mladá, nezkušená a plná nejistot a bázně. Copak jsem mohla říct, co k Tobě cítím? Zahanbit naše přátelství, které pro mě znamenalo mnoho…mnohem víc, než si tehdy dokázala vytušit. Možná jsi vnímala mírné náznaky, jemné doteky mých rukou, mé oči, jakým způsobem si Tě prohlížely…I teď po těch letech se mi klepou ruce a srdce v mé hrudi...

Petra Rohovská Strach báseň
26.2. 2021

Strach

Strach, co skrývá se v nás…Strach, jehož rysy je dobré znát. Strach, co naše srdce svírá.Strach, který v tichu dřímá. Strach, co ne vždy v dobrém překvapí.Strach, co jedním dechem zamrazí. Strach, co občas temno v sobě ukrývá…Strach, který naši bdělost ubírá. Strach, co svou velikostí přeroste nás. Strach, jenž zkouší naši víru.Strach, co hodnotí vnitřní sílu. Strach, co...

26.2. 2021

Óda na mé tělo

Vlasy, jak lví hříva v celé své kráse poletují.Svou omamnou vůní a zářivou barvou pohled upoutají.Svobodně a hravě na hlavě hrdě vztyčené poskakují.Při tanci se do všech stran rozlétají. Oči mé jak studánky, jež hloubkou svou ostatní přivábí.Barvu mění podle světla, jako brýle, jenž je zdobí, a dnem i nocí stále září. Slzy, smích i rozhořčení v sobě ukrýt umí,avšak pohledem svým lásku a něhu...

když masky padají
11.1. 2021

Když masky padají

Časem se změnila v ženu, která přitahovala pohledy a zájem. Nechápala, co se děje a na svou obranu si nasadila masku ledové královny, jejíž fasádu si za ta léta posměchů pečlivě vybudovala. Jak přimět někoho, kdo uvěří, že nestojí za nic, ba ani za ten úsměv, aby jak mávnutím kouzelného proutku odhalil svou krásu? Linnéa se musela umění býti ženou naučit,...

povídka
15.12. 2020

Strach jako (ne)přítel?

Klárka měla už od raného dětství velmi bujnou fantazii, kdy si představovala všemožné scénáře a občas se je snažila realizovat. Některé nápady však byly přece jen hůř uskutečnitelné, jako když byla ve svých pěti letech úplně sama doma. Zavřela se do úložného prostoru pod postelí ve svém pokojíčku a předstírala, že se do bytu vloupali lupiči a že ji chtějí...