Pouštím si ticho, daleko od šumu okolního světa a hluku lidí. Venku je pochmurno. Zimní tma až moc rychle a brzy zahalila do černoty celou krajinu. Pohltila ji závojem temna a otevřela své brány do nitra nejen své vlastní duše. Chvíli hledím skrz okna na stromy, které nesměle tančí v jemném vánku, jenž je sotva slyšet. Listy už dávno opadly a zbylo jen...
Róza byla moudrá paní, která vlastnila kavárnu jako z pohádky. Ona sama ztělesňovala pohádkovou babičku. Kdo k ní zašel na kus řeči či koláče a ochutnal její čaj na bolavé srdce nebo duši, hned se cítil lépe. Na cedulce u plotu měla napsáno: Nejsem sice lékař, nevyženu vaše starosti, avšak ti, kdo mě navštíví, lehkost bytí zažijí. S láskou a péčí😊. Zorka se před...
Líza milovala chystat překvapení, a tak každé dárky, byť sebemenší, úhledně zabalovala do krabiček, ke kterým vždy přidala něco navíc. Jednou kvítek z louky, jindy snítek z bylinkového záhonu, aby celou nádheru ovoněla a někdy korálek či kamínek, který našla v přírodě. Když spatřila vzor puntíků, srdce jí zaplesalo, neboť na nich naprosto ujížděla – vždy říkala, že tohle retro zastaví kvapně...
Po prvotním šoku, překvapení a směsi všech možných emocí a pocitů se všechny tři uvelebily na gauč a s již větším klidem se vrátily k jednotlivým bodům. Mimo jiné se Alena s Lenkou dozvěděly, že bez jejich vědomí proběhl rozvod obou rodičů a svěření do péče matky, neboť otec se jich vzdal. Prostě jen tak… jako by nikdy žádné dcery neměl. Tahle informace...
Smrt. Je tu a není. Jednou… až za moc dlouho… Je tak daleko jako neviditelný ostrůvek uprostřed hlubokého oceánu, jenž se rozprostírá do všech stran a potopí vše, co mu přijde do cesty. Bála jsem se opravdu jí samotné? Nebo spíš neznalosti neznáma? Přečetla jsem různé sebe rozvojové publikace, knihy pojednávající o tomto tématu z odlišných úhlů pohledu, ale nikde jsem nenašla...
Jen jeden obraz se mi stále nedaří vymazat z paměti. Při naší návštěvě v Paříži jsme se přidali k dalším zamilovaným párům a svou lásku zpečetili zavěšením společného zámku na vyhlášený most Pont des Arts. Visely tam jen čtyři a ten náš byl takový malý, popraskaný, jako symbol nestárnoucí lásky, která překoná všechna hoře a stane se věčnou, nesmrtelnou. Do zlatého obdélníčku jsme...
Vyšla ven a najednou začaly tančit stromy, melodie větru nabírala na síle a tanečníci v černém hbitě zabírali celý nebeský parket. Jejich hlasité dupání a klepání tvrdých podrážek byly ozvěnou na zatemněné obloze. Deštivé a bouřlivé flamenco si vzalo všechnu pozornost.Už dlouho něco tak magického nezažila. Seděla na terase, nasávala čistý mokrý vzduch a sledovala větve opodál stojícího stromu, které se nakláněly ze strany...
Ach, pomyslela si nahlas: „Je tak snadné být souzen a soudit ostatní, když neznáme své životní příběhy… Řekni mi ten svůj a tím i to, kdo (skutečně) jsi…“ Odhodlala se vpustit do tajů své zapečetěné kapitoly cizí lidi. Někdy bývá přece jen snazší odhalit svá tajemství úplně neznámým osobám, kdy vlastně vůbec nezáleží na tom, co si budou myslet. Ona...
Touha vždy nestačí a jsou věci, které nejdou uspěchat, ať se člověk snaží sebevíc a dělá pro to maximum, jako výkonný sportovec při každém tréninku s vidinou získat zlato na olympijských hrách. Početí ale závod není… Inu, ne vždy jsou naše touhy naplněny a mnohdy musíme čelit různým zkouškám, než dospějeme k přijetí toho, že to tak má být. Úkol se...
Alice stála v údolí malebné vesničky a s pevným odhodláním hleděla na vrcholky hor, které se jí majestátně rozprostíraly před očima. Celým svým tělem vnímala energii krásné a grandiózní třešně, která za tím výběžkem, kde se nacházel hluboký les a místo jejího dětství, stála jako Bohyně.Jako malá holka spolu s ostatními dětmi z vesnice lezla po skalách nebo vyběhla na ten největší kopec, kde žasla...
Petra Rohovská